Tuto stránku a blog jsem si založila na začátku října, protože jsem se chtěla přihlásit na jeden pohovor a přišlo mi trapné, že když si o mě budou náboráři něco hledat, narazí jen na nesouvisející informace o mojí poradenské kariéře. Z té firmy se mi nakonec vůbec neozvali, takže moje taktika úplně nezafungovala.

Co ale zafungovalo a vyrazilo mi dech, byl ohlas mých přátel na Facebooku a LinkedIn. Jeden kamarád se mě pokoušel zlanařit do jeho firmy dělat DevOps, což jsem s díky odmítla. Ondra Krajíček mi dal na kafi, které jsme se spolu dali, tolik podnětů, že mi z toho málem rupla hlava. Pak přišlo spousta milých reakcí s přáním hodně štěstí. No a pak ještě jedna zpráva o holky, se kterou se známe skrz naši společnou vášeň pro laky na nehty. Její přítel dělá ve firmě, ve které bych se prý mohla uplatnit. A že si mám s ním a jeho šéfem domluvit kafe.

Přišla jsem tedy do firmy na kafe a vyklubal se z toho pracovní pohovor. Ne, že bych tedy byla nějak proti, firma se mi fakt líbila. Malá, od pohledu příjemné a přátelské prostředí. Taky bych to měla blízko z domu. Prostě paráda.

Naše první setkání nakonec skončilo tím, že oni si rozmyslí, kde bych se jim mohla hodit a já si rozmyslím, co bych vlastně chtěla dělat.

Během pár dní rozmýšlení mi kamarád (ten, který mě lanařil na DevOps) přeposlal inzerát právě z téhle firmy na místo vývojáře umělé inteligence s dovětkem, že firmu zná a je moc príma. Svět je zkrátka malý.

O strojovém učení a umělé inteligenci jsem toho do té doby příliš nevěděla, ale už po krátkém zkoumání mě to nadchlo tak, že jsem si domluvila pohovor a pustila se do učení, abych se na něj dostatečně nachytřila.

Na deset až dvanáct hodin denně jsem se nořila do lekcí na Datacampu a videí od StatQuest a 3blue1brown. A wikipedie. A googlení.

Bylo to náročné, ale strašně mě to bavilo. Mimo jiné jsem zjistila, že s programováním i matematikou je to jako s jízdou na kole. Tohle se prostě nezapomíná a svoje programátorské i matematické myšlení jsem byla schopná oživit až překvapivě rychle. Za týden jsem šla na schůzku s vědomím, že nemusím vařit z vody a jsem schopná se o tématu strojového učení zasvěceně bavit.

Teda ehmm… Druhá věc je, jak jsem svoje znalosti zúročila. Na pohovoru jsem řekla jednu úplnou kravinu. Bohužel na výsledky jsem kvůli státnímu svátku musela čekat docela dlouho, tak jsem měla spoustu času se svým výkonem užírat. Došlo mi, že mi fakt záleží na tom, aby mě vzali, takže mě čekali skoro dva týdny s nervama v kýblu.

A pak to přišlo. Mail, že si nakonec vybrali jiného kandidáta. Může mě těšit, že jako hlavní důvod uvedli to, že dotyčný na rozdíl ode mě může nastoupit na plný úvazek. Ale stejně. Nebudu zastírat, že mi to je líto.

A tak jsem po téhle krátké a intenzivní pracovní aférce zase na začátku. Učím se, koukám na inzeráty, jsem otevřená příležitostem. A uvidím.