Ano, původem jsem vystudovaná informatička, chvíli jsem byla v oboru zaměstnaná, pak jsem dělala na sebe. Když se mi narodilo první dítko, můj pracovní svět se začal překotně měnit.

Co bylo předtím: Byla jsem ztělesněním stereotypních představ o programátorech. Schopná denně pracovat do ranních hodin a dopoledne jsem pak dospávala. Dávala jsem si pracovní sprinty, kdy kolem mě nic neexistovalo a od počítače jsem vstávala jen proto, abych se na chvíli vyspala či snědla pizzu z dovážky.

A pak tu najednou byl malý uzlíček v zavinovačce, který měl o mém životě úplně jinou představu. Chtěl, abych se věnovala pořád jen jemu a když už mi dopřál chvíli pro sebe, nikdy nebyla tak dlouhá, abych se mohla ponořit do práce.

Tehdy jsem se pomalu, ale jistě dostala k tomu, co jsem pak dělala posledních deset let.

Začalo to vyráběním šperků z křišťálové pryskyřice. Teď už je to okoukaná záležitost, ale tehdy to bylo cosi nového a na Fleru, který byl tehdy na vrcholu, jsem měla úspěch. Úspěch, který vedl k tomu, že jsem začala nakupovat materiál ve velkém a přebytečné komponenty prodávat ostatním tvořivým duším. Opět úspěšně. Vyrábění a prodej materiálu na Fleru dělám dodnes, ale už je to jen takové šolichání a vyřizování objednávek zabavilo moji maminku v důchodu, takže nemám důvod s tím končit.

Co ale bylo zajímavější: při prodeji materiálu jsem narazila na spoustu tvořivých lidí, kteří se snažili prorazit se svými výrobky. Nebyla jsem sama, kdo se snažil v handmade nějak podnikat a zároveň tu nebyl nikdo, kdo by podnikání v těchto oborech učil. To mě začalo lákat: Pochopit principy úspěšného handmade podnikání. Velkou pomocí mi byl Robert Vlach, který mě v roce 2015 v podstatě donutil napsat průvodce rukodělným byznysem pro portál Na volné noze. Článek měl obrovský úspěch a vyslal mě na poradenskou dráhu. Individuální konzultace pak doplnily živé i online kurzy. A nakonec ještě kniha, která vyjde začátkem roku 2022 v prestižním nakladatelství Jan Melvil.

Takhle by to mohlo jít dál a dál. Jenže nešlo. To, co mohlo zvenku vypadat jako úspěšně nastartovaná kariéra, se mi stalo vězením. Už nejsem sama, kdo se poradenství v handmade věnuje. Já možná skvěle rozumím cenotvorbě, marketingu, principům podnikání. Moje konkurence ale rozumí lidem. Ví, jak jim prodat, umí si s nimi povídat na sociálních sítích. Pro mě je tenhle boj o svoje místo na slunci utrpením. Představa, že bych to měla dělat až do důchodu? Chce se mi brečet. Ano, možná mi pomůže až vyjde knížka. Ano, možná to chce jen se ještě chvíli snažit. Ale víte co? Já už nemůžu.

A navíc: ten malý uzlíček, který vedle mě ležel v zavinovačce před třinácti lety už mě pomalu přerůstá. Už nepotřebuje moji nonstop péči. Naopak, potřebuje, abych mu dala prostor a šla si po svém. Dorostla už i dcera, které bude jedenáct a taky je z ní samostatná jednotka.

K práci po nocích už se sice nevrátím, ale přes den mám spoustu hodin, kdy se můžu do práce ponořit a nikdo mě nepotřebuje. Proč se tedy trápit něčím, co nechci dělat? Proč se nevrátit k tomu, co mě vždycky bavilo: do IT. Stejně jsem se od informačních technologií nikdy neodklonila úplně: Roky jsem si tunila svoje excelové tabulky, sama navrhla a postavila postavila web i s platformou pro online kurzy a tak dále.

Jenže když se na to podívám upřímně: To, co mě v podnikání bavilo vždycky nejvíc, mi zároveň přinášelo nejméně peněz. A tenhle rozpor už opravdu nechci. Věřím, že existují firmy, které mi budou rády platit za to, že se jim budu hrabat v datech a dělat v nich systém. Kdybych chtěla dál povlávat na volné noze, určitě najdu spoustu lidí, kteří potřebují postavit web. A další věc – učení se! To mě vždy bavilo nejvíc. Takže proč se nenaučit něco nového, co můžu zúročit v práci. Proč místo toho přesvědčovat tvořilky, že se jim budou hodit moje nově nabyté znalosti z handmade podnikání, když na ně za každým rohem čekají daleko přesvědčivější prodejci s teplou vodou, kteří je naučí „otevřít se úspěchu“ a „navnímat“ svoje podnikání.

Nechci svoje podnikání zaříznout úplně. Jen mám pocit, že by mu v mém životě daleko více slušelo místo bokovky. Přivýdělku, kde konečně po letech nemusím tlačit na pilu.

Takže co teď? Kam se chystám? Co mám v plánu? Poohlížím se po částečném úvazku, kde bych mohla chodit do kanceláře, spolupracovat s lidmi a dělat něco, co mě baví. Ideální by byla práce s daty, ale nebráním se ani programování. A protože jsem to já, začala jsem tímhle blogem.